Ventoy 1.1.18

Ventoy obrací celý koncept bootovacího USB naruby. Místo toho, abyste pro každý instalační obraz znovu formátovali flash disk, připravíte ho jednou – a od té chvíle na něj už jen kopírujete soubory ISO. Při startu počítače se objeví nabídka se seznamem obrazů a vy si jednoduše vyberete, co chcete spustit. Pokud reinstalujete Windows několikrát do měsíce a k tomu nosíte v kapse dvě záchranné distribuce Linuxu, je tohle ta nejpohodlnější věc, kterou si na flash disk můžete dát.

Projekt vyvíjí vývojář vystupující pod přezdívkou longpanda. Vlastní kód Ventoy je podle oficiální licenční stránky šířen pod licencí GPLv3+; součástí jsou i komponenty z jiných otevřených projektů, na které se vztahují jejich vlastní licence. Program je zdarma, bez reklam a existuje ve verzi pro Windows i pro Linux.

Jak Ventoy funguje

Instalace probíhá jednou. Spustíte nástroj Ventoy2Disk (ve Windows grafický program, na Linuxu grafické rozhraní, webové rozhraní nebo skript v terminálu), vyberete flash disk a kliknete na Instalovat. Ventoy disk rozdělí na dva oddíly: velký datový, který uvidíte v systému, a malý skrytý oddíl VTOYEFI se zavaděčem. Tato operace smaže všechna data na cílovém disku – v dokumentaci je to uvedeno výslovně a platí to stejně pro USB klíčenku jako pro interní disk.

Od té chvíle se ale na flash disk chováte jako na obyčejném úložišti. Nakopírujete na něj ISO soubory, kamkoli, i do podsložek – Ventoy prohledává složky rekurzivně a v zaváděcí nabídce je seřadí podle abecedy. Vedle obrazů tam můžete mít normální dokumenty a fotky, oddíl se tím nijak nerozbije. A když vyjde nová verze Ventoy, aktualizujete jen zavaděč; soubory na prvním oddílu zůstanou nedotčené.

Podle oficiální dokumentace umí Ventoy bootovat soubory ISO, WIM, IMG, VHD(x) a EFI, a to bez rozbalování. Zvládá obrazy větší než 4 GB, podporuje schéma oddílů MBR i GPT a první oddíl lze místo výchozího exFAT přeformátovat na FAT32, NTFS, UDF, XFS, Btrfs nebo Ext2/3/4. Na straně firmwaru podporuje starší Legacy BIOS i UEFI v architekturách IA32, x86_64, ARM64 a MIPS64EL. Vývojář uvádí, že otestováno bylo přes 1 400 obrazů a že je podporováno více než 90 % populárních distribucí ze seznamu DistroWatch – to je tvrzení autora projektu, které jsme sami neověřovali, ale odpovídá tomu, jak rozsáhlý je seznam oprav v jednotlivých vydáních.

Zásuvné moduly: persistence, automatická instalace, vzhled

Nad základní funkcí stojí systém zásuvných modulů konfigurovaných souborem ventoy.json (nebo graficky nástrojem VentoyPlugson). Nejzajímavější je persistence, tedy trvalé ukládání změn v živé linuxové distribuci. Funguje tak, že na první oddíl položíte soubor s obrazem dat a v konfiguraci ho přiřadíte ke konkrétnímu ISO; při bootu si pak vyberete, který datový soubor se má použít, nebo žádný. Podle dokumentace k persistenci se podpora soustředí na Arch a Ubuntu a jejich odvozeniny – otestovaný seznam zahrnuje mimo jiné Ubuntu, Linux Mint, elementary OS, Zorin, MX Linux, Kali, CloneZillu a Fedoru, přičemž u každé distribuce je potřeba trefit správnou jmenovku svazku a někde i doplnit parametr při startu. Není to tedy funkce na jedno kliknutí.

Dále jsou k dispozici moduly pro automatickou instalaci Windows i Linuxu, vkládání souborů do živého systému, boot WIMBOOT a VHD, heslo pro položky v nabídce, aliasy a vlastní grafické motivy. Užitečná je i funkce, která umí procházet a spouštět obrazy uložené na lokálním disku počítače, ne jen na flash disku.

Secure Boot: funguje, ale s hvězdičkou

Tohle je část, kde je potřeba mluvit přesně. Secure Boot je podle dokumentace podporován ve výchozím stavu od verze 1.0.76 (v Ventoy2Disk.exe jako volba v nabídce Option, ve skriptu přepínačem -s) a týká se architektur IA32 a x86_64. Při prvním startu na počítači se zapnutým Secure Bootem se objeví modrá obrazovka MokManageru, kde podle návodu zaregistrujete klíč Ventoy; od verze 1.1.13 je kvůli přechodu na certifikát UEFI CA 2023 potřeba zaregistrovat klíč nový. Na některých počítačích je navíc nutné ve firmwaru povolit volbu „Allow Microsoft 3rd Party UEFI CA“.

Dvě věci, které z oficiálních stránek vyplývají a stojí za zdůraznění. Zaprvé, dokumentace sama přiznává, že řešení „není dost dokonalé“: pokud se místo modré obrazovky objeví chyba, Secure Boot na daném stroji s Ventoy prostě nefunguje a doporučeným postupem je vypnout ho v BIOSu. Zadruhé – a to považujeme za důležitější – výchozí politika Ventoy Secure Boot zcela obchází, takže se po registraci klíče spustí libovolný soubor EFI bez další kontroly. Přesně tohle je jádro kritiky, kterou část bezpečnostní komunity vůči Ventoy vznáší: zaregistrováním klíče do firmwaru si do řetězce důvěry pustíte zavaděč, který už nic dalšího neověřuje. Projekt na to reagoval tím, že přes modul Global Control lze politiku UEFI Secure Boot naopak vynutit, a vydání 1.1.17 i 1.1.18 obsahují další úpravy v této oblasti. Pokud vám na Secure Bootu skutečně záleží, zapněte si vynucování ručně – výchozí nastavení za vás tuhle práci neudělá.

Spor o předkompilované binárky

Ventoy provází dlouhodobá kritika, že repozitář obsahuje řadu předkompilovaných binárních souborů, které nelze z přiloženého zdrojového kódu reprodukovatelně sestavit. Kritici v otevřené diskusi na GitHubu argumentují tím, že takové soubory mohou teoreticky obsahovat cokoli a že u nástroje, který se zapisuje do zaváděcí oblasti disku, jde o nepříjemnou slepou skvrnu.

Autor na to odpověděl, že část binárek pochází přímo z jiných otevřených projektů a Ventoy je používá tak, jak jsou, a že problém chce řešit sestavováním jednotlivých komponent přes CI na GitHubu. Zároveň napsal, že to „rozhodně zabere hodně času a bude potřeba pomoc“. Prakticky z toho zatím vzešel soubor BLOB_List.md přidaný v květnu 2025, který všechny binárky vyjmenovává i s jejich původem a postupem sestavení. Diskuse je v době psaní stále otevřená a k odstranění blobů nedošlo. Berte to jako fakt, který znáte předem: projekt problém nezapírá, ale ani ho nevyřešil.

Čeština a dostupné verze

Ventoy je přeloženo do 53 jazyků a čeština je mezi nimi – překlad je kompletní a v souboru jazyků jsou uvedeni jeho autoři. Jazyk se přepíná přímo v instalačním nástroji. Ke stažení jsou tři balíčky verze 1.1.18: archiv ZIP pro Windows (asi 16,7 MB), archiv tar.gz pro Linux (asi 20,3 MB) a živý obraz ventoy-1.1.18-livecd.iso (asi 196 MB), kterým lze Ventoy nainstalovat na stroji bez funkčního systému. Projekt ke každému souboru zveřejňuje otisk SHA-256 a na oficiálních stránkách sám doporučuje kontrolu otisku po stažení.

Ventoy, nebo Rufus? Náš verdikt

Odpověď není „jeden je lepší“, ale „každý na jinou práci“ – a rozdíl je snadné popsat.

Ventoy si vezměte, když nosíte víc obrazů najednou: instalaci Windows 11, jednu nebo dvě živé distribuce, záchranný nástroj, diagnostiku paměti. Jeden flash disk nahradí pět. Aktualizace obrazu je prosté přetažení souboru. Pro domácího technika, který opravuje počítače rodině, je to nesrovnatelně praktičtější než pokaždé přepisovat celé médium.

Rufus si vezměte, když potřebujete jedno médium, které bude fungovat určitě. Jsou firmwary a instalátory, které se k vrstvě Ventoy chovají nepřátelsky, a klasicky zapsané USB je v takové situaci spolehlivější sázka. Rufus navíc nabízí dialog pro úpravu instalace Windows 11 – místní účet, vypnutí některých požadavků, méně dotazů při prvním spuštění – a Ventoy tohle v této podobě neumí. A pokud nechcete do firmwaru počítače registrovat žádný cizí klíč, je Rufus čistší volba.

Pro koho Ventoy není: pro uživatele macOS (nástroj pro něj neexistuje), pro toho, kdo za život nainstaluje Windows jednou za tři roky – tam je příprava jednoho média jednodušší – a pro prostředí s přísnými pravidly, kde registrace vlastního klíče do Secure Bootu nepřipadá v úvahu. Počítejte také s drobnými nepříjemnostmi popsanými v oficiálních otázkách a odpovědích: složka s příliš velkým počtem souborů umí zdržet načítání nabídky, ISO smazané jen do koše se v nabídce stále objevuje a poškozený oddíl VTOYEFI znamená ruční opravu.

Celkově je Ventoy jeden z nejužitečnějších nástrojů svého druhu a pro každého, kdo s instalačními médii pracuje pravidelně, prakticky povinná výbava. Hodnocení nám sráží dolů jen výchozí obcházení Secure Bootu a nevyřešená otázka binárek v repozitáři – u nástroje, kterému svěřujete start počítače, to není maličkost. Ideální kombinace je mít na jednom klíči Ventoy a Rufus staženého v záloze pro případ, kdy se konkrétní stroj vzpouzí.

Mimochodem, pokud si před reinstalací potřebujete udělat pořádek na disku a zjistit, co zabírá místo, hodí se WizTree. Citlivá data, která si chcete přenést mezi systémy v zašifrovaném kontejneru, pak zvládne VeraCrypt – a jeho přenosnou verzi si můžete nechat rovnou na datovém oddílu stejného flash disku vedle obrazů ISO.