VeraCrypt 1.26.29

VeraCrypt je bezplatný nástroj s otevřeným zdrojovým kódem, který šifruje data „za běhu“ – obsah se dešifruje až ve chvíli, kdy ho skutečně čtete, a nikdy se nikam neukládá v čitelné podobě. Je to přímý pokračovatel legendárního TrueCryptu, jehož vývoj v roce 2014 náhle skončil; projekt na jeho kódu navázal, opravil nalezené slabiny a dodnes ho rozvíjí. Oficiální web dnes běží na adrese veracrypt.io, kde se projekt představuje slovy „Brought to you by AM Crypto“; licenční text přitom vedle AM Crypto jmenuje i původní značku IDRIX.

Hned na úvod jedna věc, kterou tahle stránka bere vážněji než výčet funkcí: VeraCrypt je nástroj bez záchranné brzdy. Pokud zapomenete heslo, o data přijdete. Definitivně. Kdo s tím nedokáže žít, ať čte dál hlavně kvůli kapitole o rizicích a o srovnání s BitLockerem.

Tři různé věci, které VeraCrypt umí (a lidé si je pletou)

Většina zmatků kolem VeraCryptu pramení z toho, že slovo „šifrování“ tu znamená tři dost odlišné scénáře. Vyplatí se je rozlišit dřív, než spustíte průvodce.

1. Šifrovaný kontejner (soubor, který se připojí jako disk)

Vytvoříte jeden obyčejný soubor – třeba data.hc o velikosti 20 GB. Zvenčí je to nezajímavý binární soubor. Když ho ve VeraCryptu „připojíte“ (mount) a zadáte heslo, objeví se v systému jako nová jednotka s vlastním písmenem. Pracujete s ní jako s flash diskem; po odpojení zbude zase jen ten jeden soubor.

Tohle je varianta, kterou doporučujeme drtivé většině lidí. Nic nerozbijete, soubor zkopírujete na externí disk nebo do cloudu, a když se vám přestane líbit, prostě ho smažete. Nulové riziko pro systém.

2. Šifrování celého nesystémového oddílu nebo disku

Místo souboru zašifrujete celý oddíl – typicky druhý interní disk, externí HDD nebo USB klíčenku. Výsledek je podobný, ale šifrování se týká celého média a nezašifrovaný zbytek tam prostě není. Oproti kontejneru je to čistší a o kousek rychlejší, zato méně pružné: oddíl se nedá jen tak přesunout, a obsah se při vytváření svazku ztrácí, takže zálohu musíte mít předem.

3. Šifrování systémového disku s ověřením před startem

Nejsilnější a zároveň nejriskantnější varianta. Zašifruje se oddíl s Windows; při každém zapnutí počítače se ještě před načtením systému objeví zavaděč VeraCryptu a chce heslo. Bez něj se Windows vůbec nespustí. Podle dokumentace k systémovému šifrování se tím chrání i odkládací a hibernační soubor, protokoly a registr – tedy místa, kde systém nechává stopy po vaší práci. Dokumentace také uvádí, že heslo se při startu zadává na americkém rozložení klávesnice a průvodce nedovolí vložit ho ze schránky.

Tato varianta je pro notebook, který nosíte po světě, opravdu silná ochrana. Ale platí za ni složitostí – a právě tady se nejčastěji stává, že lidé přijdou o data.

Rizika: tahle část je důležitější než seznam funkcí

Zapomenuté heslo znamená ztracená data. Neexistuje obnova, neexistuje zadní vrátka, nepomůže vám nikdo – ani vývojáři, ani servis, ani my. Oficiální FAQ to formuluje stejně střízlivě: VeraCrypt neumožňuje dešifrovat data bez znalosti správného hesla nebo klíče, a prolomení by podle něj trvalo tisíce až miliony let. Není to marketingová fráze, je to popis toho, jak kryptografie funguje. Heslo si proto uložte do správce hesel (třeba Bitwardenu) a nezávisle na počítači, který šifrujete – na papír do šuplíku, pokud jinak nedáte.

Druhé stejně závažné riziko je poškozená hlavička svazku. Na začátku každého svazku je malý blok s klíči; když se poškodí, svazek je nenávratně nečitelný, i když heslo znáte. VeraCrypt proto nabízí zálohu hlavičky a FAQ ji zmiňuje i jako cestu, kterou správce ve firmě dokáže resetovat zapomenuté heslo svazku – ovšem jen tehdy, pokud zálohu pořídil předem.

U systémového šifrování přibývá záchranné médium (Rescue Disk). Podle oficiální dokumentace si ho průvodce vynutí vytvořit a umí s ním obnovit poškozený zavaděč, obnovit hlavní klíč, když je správné heslo odmítáno, nebo systémový disk trvale dešifrovat, pokud Windows nenastartují. Jinými slovy: je to jediná cesta zpátky, když se něco pokazí. Vytvořit ho není formalita, kterou lze odkliknout. Uložte ho mimo šifrovaný počítač a po každé změně hesla ho vytvořte znovu – dokumentace upozorňuje, že staré médium obnoví i staré heslo, takže ho po změně hesla zničte.

VeraCrypt, nebo BitLocker? Buďme upřímní

Hodně lidí, kteří sem přijdou, by měli použít BitLocker, ne VeraCrypt. BitLocker je ve Windows 11 Pro součástí systému, zapíná se pár kliknutími, klíč se umí zálohovat do účtu Microsoft a s hardwarem i aktualizacemi si rozumí, protože ho dělá týž výrobce. Pro běžnou ochranu notebooku před krádeží je to pohodlnější a méně rizikové řešení.

VeraCrypt dává smysl tehdy, když potřebujete něco, co BitLocker neumí: pracovat napříč Windows, macOS i Linuxem, mít k dispozici otevřený a prověřitelný kód, nebo nosit šifrovaný kontejner jako přenosný soubor. Hodí se také uživatelům domácích edic Windows, kde plný BitLocker chybí. Pokud ale všechno řešíte na jednom počítači s Windows Pro a jen chcete, aby ukradený notebook nikomu nevydal data, nemá VeraCrypt proti BitLockeru dost výhod, aby vyvážil svou složitost.

Dědictví TrueCryptu a nezávislý audit

VeraCrypt vychází z kódu TrueCryptu 7.1a – to projekt uvádí přímo na domovské stránce. V roce 2016 proběhl nezávislý bezpečnostní audit, který provedla společnost Quarkslab a financovala nadace OSTIF; nalezené problémy byly podle informací na webu projektu vyřešeny ve verzi 1.19 z října 2016. Je dobré vědět, že jde o audit téměř deset let starý – je to silnější záruka než nic, ale není to průběžná certifikace. Kód je od té doby veřejný a průběžně kontrolovaný komunitou, na webu je také odznak statické analýzy Coverity.

Co se nám nelíbí

Rozhraní je zastaralé a na displejích s vysokým rozlišením působí drobně a nepatřičně – vizuálně je to pořád software z jiné éry. Horší než vzhled je ale terminologie: průvodce mluví o PIM, KDF, kaskádách šifer, skrytých svazcích a vnějších svazcích a nováčka dokáže spolehlivě vyděsit. Program přitom nikde nenabízí režim „udělej to za mě rozumně“.

Systémové šifrování navíc naráží na firmware. Dokumentace popisuje, že v režimu UEFI nelze zašifrovat malý zaváděcí oddíl Windows a že VeraCrypt vybírá sadu zavaděčů podepsaných Microsoftem podle certifikátů, kterým věří Secure Boot vašeho počítače; pokud firmware nedůvěřuje ani jedné sadě, instalace se přeruší. Po ruční změně certifikátů v nastavení Secure Bootu je nutné zavaděč opravit nebo přeinstalovat.

A výkon: podle FAQ se díky paralelizaci a zřetězení běžný provoz šifrovaného svazku rychlostí téměř neliší od nešifrovaného a výkon roste s počtem jader. To ale platí hlavně pro moderní procesory s hardwarovou akcelerací AES. Na starším notebooku bez ní cenu zaplatíte – stejně jako při otevírání svazku, kde silné odvozování klíče podle FAQ přidává zpoždění záměrně.

Legálnost a účel

Šifrování vlastních dat je naprosto běžná a legální věc; používají ho banky, nemocnice i operační systémy ve výchozím nastavení. VeraCrypt je nástroj na ochranu soukromí a obranu proti krádeži – proti situaci, kdy vám někdo odnese notebook nebo externí disk. V tomto textu nedáváme právní rady; pokud řešíte konkrétní povinnosti (třeba u firemních nebo osobních údajů), obraťte se na odborníka.

Verze 1.26.29 a instalace

Aktuální vydání 1.26.29 z 9. června 2026 přidává podle oficiálních poznámek k vydání podporu Argon2id jako paměťově náročné funkce pro odvození klíče u nesystémových svazků, přejmenovává v rozhraní „PKCS-5 PRF“ na „KDF“ a opravuje dvě bezpečnostní chyby (CVE-2026-53762 a CVE-2026-54073). Pro Windows přibyla podpora zavaděčů s certifikátem Microsoft UEFI CA 2023.

Projekt zveřejňuje pro každý soubor otisk SHA-256 i podpis PGP – kontrolu otisku po stažení doporučujeme, u šifrovacího nástroje to dává smysl víc než kdekoliv jinde. Hodí se k tomu třeba správce souborů v 7-Zipu. Čeština v programu je: překladové soubory včetně českého jsou součástí instalace a jazyk se přepíná v nastavení.

Náš verdikt

VeraCrypt je po letech pořád nejlepší otevřená odpověď na otázku „jak zašifrovat data tak, aby to nezáviselo na jednom výrobci ani na jednom operačním systému“. Doporučujeme ho těm, kdo pracují na víc platformách, chtějí přenositelné šifrované kontejnery, nebo prostě chtějí vidět do kódu nástroje, kterému svěřují data. Za hodnocení 8,5 může kvalita jádra, ne obal.

Nedoporučujeme ho uživateli, který chce „zapnout šifrování“ a dál o tom nepřemýšlet – takový člověk bude s BitLockerem spokojenější a bezpečnější. A rozhodně ho nedoporučujeme nikomu, kdo si není jistý, že heslo a záchranné médium zvládne uchovat. Šifrování totiž nerozlišuje mezi zlodějem a vámi.

Poslední praktická rada: šifrování není záloha. Zašifrovaný disk se rozbije úplně stejně jako nezašifrovaný, jen s tím rozdílem, že data z něj nedostanete ani vy. Zálohu si proto dělejte odděleně – třeba přes FreeFileSync nebo obrazem celého počítače pomocí Veeam Agent for Microsoft Windows FREE. Další nástroje na zálohování a archivaci najdete v kategorii Komprese a zálohy.