Oracle VirtualBox 7.2.22

Oracle VirtualBox je program, který uvnitř vašeho počítače vytvoří další počítač. Doslova: dostanete virtuální stroj s vlastním procesorem, vlastní pamětí, vlastním diskem a vlastní síťovou kartou, do kterého nainstalujete operační systém úplně stejně, jako byste ho instalovali na nový notebook. Ten systém pak běží v okně na ploše. Může padnout, může se nakazit, můžete ho rozbít na kusy – váš skutečný počítač se to nedotkne.

Náš verdikt hned na začátku: VirtualBox je nejlepší volba pro člověka, který si chce virtualizaci vyzkoušet doma, na jednom počítači, bez placení a bez studia dokumentace. Není nejrychlejší, není nejlépe vyladěný a pro hraní her se nehodí ani náhodou. Zato běží na Windows, macOS i Linuxu stejně, má české rozhraní a základní balík je skutečný open source pod licencí GPLv3. Pro naprostou většinu domácích scénářů to bohatě stačí.

K čemu je virtuální počítač dobrý

Vyzkoušet si Linux, aniž byste něco riskovali

Nejčastější důvod, proč lidé sáhnou po VirtualBoxu. Chcete zjistit, jestli by vám sedělo Ubuntu, Linux Mint nebo Fedora, ale nechcete přerozdělovat disk a hrát si s dvojím zaváděním systému. Ve virtuálním stroji si distribuci nainstalujete za dvacet minut, měsíc ji používáte, a když vás přestane bavit, smažete jeden soubor. Žádné zbytky ani rozbitý zavaděč.

Spustit starý program, který už na dnešních Windows neběží

Účetní program, bankovní aplikace, ovládací software k měřicímu přístroji, letitá databáze zakázek – věci napsané před patnácti lety, které na aktuálních Windows odmítají nastartovat. Narážíme na to u čtenářů pravidelně. Virtuální stroj se starším systémem je často jediné rozumné řešení, jak se k datům dostat, aniž byste kvůli jednomu programu drželi v koutě prastarý počítač.

Bezpečně otevřít něco, čemu nevěříte

Virtuální stroj je ideální karanténa. Stáhli jste instalátor z webu, který vám nesedí? Přišla podezřelá příloha? Spusťte to ve virtuálním počítači, podívejte se, co to dělá, a pak virtuální stroj vraťte do stavu před spuštěním – VirtualBox na to má funkci snímků (snapshots), která uloží kompletní stav systému a umožní se k němu kdykoli vrátit. Proti testování na vlastním počítači je to obrovský rozdíl.

Zároveň si ale nenamlouvejme, že virtuální stroj je neprůstřelný. Sdílené složky, sdílená schránka a přetahování souborů jsou přesně ty mosty, přes které se škodlivý kód může dostat ven – při testování je proto vypněte. A především platí, že nejlepší ochrana je nestáhnout si podvod už na začátku; jak poznat falešný web s instalátorem, jsme podrobně rozebrali v článku Falešné instalátory: jak poznat podvodný web. Pokud potřebujete stažený soubor rozbalit nebo si ověřit jeho otisk, hodí se 7-Zip, a jako druhý názor při podezření na zavlečenou havěť Malwarebytes.

Guest Additions: bez nich to není ono

Tohle je nejdůležitější odstavec celého textu. Čerstvě nainstalovaný virtuální stroj se chová nepříjemně: obraz má fixní malé rozlišení, myš se zasekává na hranici okna, schránka mezi systémy nefunguje a soubory nepřenesete. Lidé z toho často usoudí, že je VirtualBox nepoužitelný.

Řešením je balík Guest Additions – sada ovladačů a nástrojů, kterou nainstalujete uvnitř virtuálního systému (v nabídce Zařízení najdete položku pro připojení obrazu s instalátorem). Po instalaci a restartu se obraz sám přizpůsobuje velikosti okna, myš přechází plynule dovnitř i ven, funguje sdílená schránka oběma směry, sdílené složky mezi hostitelem a virtuálním strojem a přetahování souborů myší. Je to rozdíl mezi „zajímavá hračka“ a „nástroj, který skutečně používám“. Guest Additions jsou součástí základního balíku a jsou zdarma.

Extension Pack a otázka licence

Tady je potřeba být přesný, protože kolem toho koluje spousta polovičatých informací. Samotný VirtualBox je open source pod GPLv3 – zdarma i ve firmě.

Odděleně se ale stahuje Oracle VirtualBox Extension Pack, doplněk s podporou zařízení USB 2.0 a USB 3.0, vzdálené plochy (VRDP), šifrování disků virtuálních strojů a zavádění systému po síti. Ten není open source, jde o uzavřený doplněk pod licencí Oracle VirtualBox Personal Use and Evaluation License (PUEL).

Podle aktuálního znění licence na stránkách Oraclu je Extension Pack bezplatný pouze pro osobní použití (nekomerční použití jedinou osobou, která si doplněk stáhla, na jednom hostitelském počítači) a pro použití ve výuce (učiteli a studenty v rámci vzdělávacího programu školy). Licence výslovně vylučuje jakékoli komerční nasazení a použití ve prospěch firmy, organizace nebo státní instituce – pro ty je potřeba placená licence od Oraclu. Upozorňujeme na to záměrně: starší znění licence hovořilo i o bezplatném vyhodnocovacím použití, v aktuálním textu, který jsme četli, tato formulace není. Přesné znění najdete na oficiální stránce licence PUEL.

Praktický důsledek: doma si Extension Pack klidně nainstalujte, ve firmě si buď pořiďte licenci, nebo se bez něj obejděte – základní balík umí USB 1.1.

Instalace a první virtuální stroj

Instalátor stáhněte výhradně ze stránky Downloads na virtualbox.org. Oracle u každé verze zveřejňuje soubor SHA256SUMS s kontrolními součty, takže si stažený soubor můžete ověřit – u programu, který instaluje ovladače hluboko do systému, to doporučujeme udělat.

Pro Windows je k dispozici jeden instalátor, pro macOS dva obrazy (zvlášť pro Intel a zvlášť pro Apple silicon) a pro Linux balíčky pro jednotlivé distribuce. Rozhraní je přeloženo do češtiny a překlad je podle projektové dokumentace dlouhodobě udržovaný a prakticky kompletní.

Po instalaci vytvořte nový virtuální stroj, přiřaďte mu paměť a disk a připojte instalační obraz systému. Několik rad z praxe:

• Paměť přidělujte střídmě. Virtuální stroj si ji vezme na úkor hostitele. Pravidlo, se kterým se nespálíte: nikdy víc než polovinu fyzické paměti.
• Disk nechte dynamicky se rozšiřující. Soubor roste podle skutečně zaplněného místa a nezabere dvacet gigabajtů hned na začátku.
• Hned po instalaci systému nainstalujte Guest Additions a udělejte snímek. Máte tak čistý bod, ke kterému se kdykoli vrátíte.

Slabiny, o kterých je potřeba vědět předem

Buďme upřímní, protože právě na těchhle věcech VirtualBox nejčastěji ztroskotá.

Virtualizace musí být povolená v BIOSu nebo UEFI. Na řadě počítačů je funkce (Intel VT-x, AMD-V) vypnutá z výroby. Bez ní VirtualBox buď nenastartuje 64bitový systém, nebo odmítne spustit virtuální stroj vůbec. Je to nejčastější příčina hlášek, se kterými si začátečník neporadí.

Konflikt s Hyper-V na Windows. Tohle je zásadní. Dokumentace VirtualBoxu uvádí mezi známými problémy „špatný výkon při souběžném použití VirtualBoxu a Hyper-V na stejném hostiteli“ a jako řešení doporučuje vypnout funkce Windows „Platforma Hyper-V“, „Platforma virtuálního počítače“ a „Platforma hypervizoru Windows“ a počítač restartovat. Jenže „Platformu virtuálního počítače“ potřebuje WSL2, a zabezpečení založené na virtualizaci si ji ve Windows 11 také zapíná. Prakticky to znamená, že VirtualBox a WSL2 vedle sebe nefungují dobře a musíte si vybrat.

3D akcelerace je slabá. Hardwarovou akceleraci 3D grafiky označuje dokumentace výslovně za experimentální funkci poskytovanou „tak, jak je“, bez formální podpory. Na hraní her se tedy VirtualBox nehodí, a to ani na starší tituly. Kdo chce grafický výkon, musí jinam.

Paměť a místo na disku. Virtuální stroj s Windows chce reálně 4 GB paměti a padesát gigabajtů na disku. Na stroji s 8 GB je to znát okamžitě; šestnáct gigabajtů a rychlý SSD považujeme za rozumné minimum.

Licence hostovaného systému platí i ve virtuálním stroji. Windows nainstalované ve VirtualBoxu potřebují vlastní platný licenční klíč – virtualizace není způsob, jak se licenci vyhnout. U linuxových distribucí tenhle problém pochopitelně odpadá.

Pro koho je a pro koho ne

VirtualBox doporučujeme každému, kdo si chce vyzkoušet jiný operační systém, potřebuje občas spustit letitý program, chce mít po ruce bezpečné testovací prostředí, nebo se učí správě systémů a potřebuje laboratoř na jednom počítači. Za tyhle scénáře nemá na domácím počítači bezplatnou konkurenci.

Nedoporučujeme ho tomu, kdo chce ve virtuálním stroji hrát hry, kdo na Windows denně pracuje s WSL2, kdo potřebuje produkční server s maximálním výkonem, ani tomu, kdo má jen 8 GB paměti – zklamání přijde rychle.

Verdikt redakce

VirtualBox je jeden z nejužitečnějších programů pro běžného uživatele a zároveň jeden z těch, u kterých se nejvíc vyplatí vědět dopředu, do čeho jdete. Je zdarma, běží všude stejně, má češtinu a se snímky a Guest Additions je to nástroj, po kterém sáhnete pokaždé, když si nejste něčím jistí. Zároveň má tři tvrdé limity: potřebuje povolenou virtualizaci, pere se s Hyper-V a WSL2 a na grafiku prostě není. Kdo s tím počítá, dostane vynikající nástroj zadarmo. Kdo ne, bude ho po týdnu odinstalovávat s pocitem, že nefunguje – přitom funguje přesně tak, jak má.

Časté otázky

Je VirtualBox skutečně zdarma?

Základní balík ano, je to open source pod GPLv3 a lze jej použít i komerčně. Doplněk Extension Pack má ale uzavřenou licenci PUEL, bezplatnou jen pro osobní použití a pro výuku.

Proč mi virtuální stroj nejde spustit?

Nejčastěji proto, že v BIOSu nebo UEFI není povolená hardwarová virtualizace (Intel VT-x nebo AMD-V), případně proto, že je na Windows aktivní Hyper-V. Zkontrolujte nejprve nastavení základní desky a pak stav funkcí Windows.

Můžu ve VirtualBoxu hrát hry?

Prakticky ne. Hardwarová 3D akcelerace je podle dokumentace experimentální a bez formální podpory. Pro hry virtualizace na této úrovni nestačí.

Potřebuju licenci na Windows ve virtuálním stroji?

Ano. Systém běžící ve virtuálním stroji je z pohledu licenčních podmínek plnohodnotná instalace a potřebuje vlastní platný klíč.

Co přinesla verze 7.2.20?

Šlo o údržbové vydání z 22. září 2026 (aktuální 7.2.22 z 20. října 2026 je podle oficiálního seznamu změn údržbové vydání s bezpečnostními opravami). Podle oficiálního seznamu změn opravuje regresi na hostitelích s Windows, kvůli které virtuální stroje selhávaly s chybou VERR_SUP_VP_FOUND_EXEC_MEMORY. Pokud vás tahle chyba potkala, aktualizace je řešením.